Jaroslav Krejcar začal hrát v pěti letech tenis a vydržel u něho více než dvacet let. Rodáka z Hořic přivedl k tenisu jeho tatínek, který s ním také trénoval. Prvních úspěchů dosáhl v juniorském věku, kdy už ho vedli i jiní trenéři. Moc turnajů ale nehrál, a proto mohl být na žebříčku ještě lepší. "Do osmnácti let jsem byl druhý až třetí v kraji a v národním žebříčku do 50. místa. Kdybych hrál víc turnajů, tak jsem mohl patřit do třicítky", vysvětluje Jaroslav Krejcar. V mužské kategorii hrál 2. ligu za Dvůr Králové nad Labem a pak šest let jezdil hrát různé soutěže do Německa, kde nastupoval v týmových soutěžích postupně za Sinsheim, Mannheim a Heidelberg. 



S golfem přišel poprvé do kontaktu kolem roku 2000 zásluhou své přítelkyně, která v té době chodila do golfové školy v Hrádku u Nechanic k Marku Najmanovi. "Po mém nátlaku mi dala hůl prvně do ruky a perfektně vysvětlila základy - držení hole, postoj atd. Kristina teď už moc nehraje, má handicap 23, ale občas mi na turnaji tahá hole. Více se soustředí na svou práci, protože právě dokončila medicínu a je z ní zubařka", popisuje Krejcar své začátky.



V golfu pak začal dělat velice rychlé pokroky. Po zelené kartě u Marka Najmana v Hrádku měl po první sezóně handicap 11, po další 5 a pak už dokonce 2. Tehdy začal poprvé uvažovat o přestupu k profesionálům. Jenže problémy se zády a koleny způsobené tenisem jeho rozhodnutí oddálily. Jaroslav Krejcar upřesňuje: "Když jsem ještě míchal amatérský golf s tenisem, zašel jsem v Německu do prestižního klubu St. Leon Roth. Tam mi spadla čelist, protože mi řekli, že bych s tím, co umím, patřil až tak do čtvrtého klubového týmu. Ani to mě ale neodradilo a po čtyřech sezónách, kdy jsem byl za obojživelníka, jsem definitivně skončil s tenisem  a vrhl se na golf. Loni jsem dokončil studium u Petra Němce a mohu se teď maximálně věnovat trenérské práci. Současně chci ale hrát turnaje, protože hra jako taková mě nesmírně baví. S mým novým kolegou na Nové Americe Richardem Hughesem chystáme nějaké změny ve švihu, tak snad se mi bude dařit."



Svou tenisovou minulost bere jako výhodu. V obou sportech vidí určitou souvislost, z níž teď může jako golfista těžit. "Společný je hlavně cit a odhad na balon na přihrávky a zejména na patování. Pak také celková souhra a komplexnost pohybu, dobrá technika úderu. To všechno je podobné ve využití pákového přenosu energie. Tenisté mají i proto potenciál stát se dobrými golfisty. Spousta mých kamarádů z tenisu má vynikající handicap. V golfu má stejně jako v každém jiném sportu všechno svůj čas a nic v něm nejde uspěchat. To je filozofie, kterou zastávám," uzavírá osmadvacetiletý Jaroslav Krejcar.