V golfu není osoba rozhodčího až tak vidět jako například ve fotbale nebo hokeji. Jenže také oproti těmto sportům není rozhodčí pouze tím, kdo dohlíží na dodržování pravidel. Činnost rozhodčího při profesionálním golfovém turnaji v sobě nese hned několik náročných úkolů. Práci golfových "mužů v černém" nám více přiblíží hlavní rozhodčí Pilsner Urquell Czech PGA Tour 2010 Michael Jon.

Co musí rozhodčí po organizační stránce zajistit před samotným turnajem?
Běžně se jedná o sestavení propozic turnaje společně s předsedou STK PGAC a Rules Committee PGAC Oldou Nechanickým, jejich následné přeložení do angličtiny a zajištění jejich zveřejnění. Následují průběžné konzultace s administrátorkou turnajů PGAC Radkou Važanskou, která přijímá přihlášky a intenzivně komunikuje s hráči. V den uzávěrky přihlášek pak je potřeba ve spolupráci s promotérem sestavit dvě startovní listiny. Na ProAm a první kolo. ProAm se většinou dlouho konzultuje a ladí podle požadavků amatérských hráčů.



První kolo turnaje se losuje a to převážně podle výkonnostních košů. Dopředu jde losem patnáct hráčů třetí až čtvrté desítky pořadí Order of Merit Pilsner Urquell Czech PGA Tour, následuje patnáctka druhá a pak ti nejlepší. Hráči bez bodů nebo nově přihlášení jsou pak z jednoho koše losováni za elitní patnáctkou. Záleží také hodně na tom, kdo turnaj produkuje. Například ve Mstěticích a v Berouně jsme měli i něco jako Course-Check, neboli kontrolu hřiště pár dní před turnajem. Jinak se jedná o neutichající komunikaci s hřištěm, headgreenkeeperem, promotérem, která je tu slabší a hned zase docela intenzivní. Jako pružná guma na které jsou navlečeny desítky telefonátů a mailů. Při srovnání s European Tour tak vlastně supluji činnost ředitele turnaje. Mimo ČR je zvykem, že ředitel turnaje, zodpovědný právě za tyhle věci, není politická osůbka ale hard-working (těžce pracující) člen základního mateřského týmu. V European Tour jsou řediteli tunajů ti nejlepší rozhodčí.

Rozhodčí přijíždí na hřiště jeden i více dnů před turnajem. Čím se v tomto čase na hřišti zabývá?
Je potřeba posoudit stav všech ploch. Primárně těch, které jsou běžně udržované - odpaliště, fairwaye, greeny, kontrolované roughy. Následují všechny ostatní plochy. Je potřeba prolézt všechny kouty. Heslo "to je mimo hru" se většinou zle nevyplatí, protože vám pak hráči doslova "najdou drivem" neskutečné skládky a fantasticky schované vodní překážky. Tuhle činnost už vykonáváme ve dvou s dlouholetým kolegou a parťákem Jirkou Kubelíkem. Musíme posoudit, jestli se bude stavět, jak ošetřit co nejkonzistentněji všechny anomálie, jak zařídit, aby turnaj byl co nejférovější. Hráče tvrzení, že golf není spravedlivá hra, příliš nezajímá...



Také je potřeba rozmyslet si všechny pinpozice a připravit jejich první sadu, neboli umístění jamek na greenech. Kontroluje se stav a velikost využitelných odpališť. Následuje "metrický orientační systém". Naše pýcha, kterou jsme s Jirkou vyvinuli. Systém orientačních vzdálenostních bodů na fairwayích zrychluje orientaci a hru, umožňuje všem hráčům hrát za absolutně stejných podmínek a se stejnými informacemi. Večer chystáme vlastní místní pravidla a informace pro startéry. Musíme připravit na ráno techniku (vysílačky), domluvit se headgreenkeeperem na způsobu přípravy hřiště (válcování, výšky a četnost sekání všech ploch apod.), s managerem na personálním obsazení pozic startérů, fórkedíků a eventuelně dalších dobrovolníků a na tom, co budeme potřebovat dalšího zajistit. Začínáme ráno, končíme okolo deváté - desáté večer. Když jde všechno prima.

Jakým způsobem se vybírají pin pozice?
Rozhoduje rychlost greenů, jejich shaping a profil, stav povrchu. Pak přicházejí do úvahy předpověď počasí (spad srážek, síla větru...) a také design a záměry architekta společně se schopnostmi a herními styly startovního pole. Ne vždycky se podaří naplnit nepsaný úzus, že by se měly střídat pozice levé, střední a pravé, zároveň přední, centrální a zadní a ještě ke všemu lehké, středně obtížné a těžké. Spíš se snažíme dělat vyvážená kola.



Nesměřujeme postupně k nejtěžšímu finálovému kolu, ale pravda je, že se některé pozice jako finálové každý rok objevují. Jako například ve Mstěticích devítka a osmnáctka v nejužším místě greenu za vodou.

Jak se vyměřuje délka na tříparových jamkách?
Stejně, jako na ostatních parech. Na předním okraji greenu vznikne v ose hry "triger mark" neboli značka ve tvaru písmene "T". A od něj se odměří zpátky značka na zadní hraně odpaliště. Hráč pak k tomuto údaji už jenom přičítá plusovou vzdálenost pinpozice, která se samozřejmě na každý den mění.

Jaké pomůcky rozhodčí potřebuje, aby připravil hřiště?
Kamion barev, aplikátor, stimpmetr, laser, vysílačky, dvě bugyny (někdy i čtyři), partu greenkeeperů a dobrou a seřízenou techniku. Jsme moc rádi, že nám s tímhle vším včetně možnosti zapůjčení strojů pomáhá už čtvrtou sezonu nejenom personál na hřištích, ale i technologický partner. Společnost Ittec nám stojí v zádech neochvějně a její spotřeba barev je podle mne řadí na přední místa v odběru nejenom v Evropě. Poděkování Honzovi Pištěkovi za jeho větu "to není problém, to neřeš" letí teď zrovna do špitálu, kde mu nějaký felčar uříznul kus kolene. No a taky Lence Müllerové, kterou vždycky přepadneme se slovy "potřebujeme zase barvy" a vybílíme jí sklad. Už chybí jenom punčochy na hlavě. Ale poděkování patří i všem ostatním z Ittecu, protože za tu dobu už nám aspoň nějak pomohli snad všichni. Nehledě k tomu, že nám poskytují i možnost vzdělávat se společně s greenkeepery na jejich seminářích. To je pro nás obrovské plus.



V průběhu hry je rozhodčí přítomen na hřišti. Jak sleduje hru? Jak si hráč může zavolat rozhodčího, když je zakázáno používat mobilní telefony?
Rozhodčí musí neustále sledovat, co se kolem děje. K tomu nám mimo jiné slouží nejenom dalekohled, ale třeba taky time-sheet, neboli časový rozpis průchodu všech skupin hráčů hřištěm. Hráči by měli znát a taky umět aplikovat Pravidlo 3-3, které jim umožňuje žádat rozhodnutí rozhodčího až po dohrání kola. Sice se s Jirkou snažíme podnikat neustálé okružní jízdy hřištěm nebo hledat taková místa, odkud máme co největší přehled, ale ve dvou je to pořád nedokonalé. Takže když nás hráč vidí, pak jenom mávne. Taky funguje hlasitá pošta. Prostě někdo houkne na flight vedle, ten to pošle dál a pak nás někdo z hráčů nebo třeba startér, divák, nebo i kameraman přivolá. Ve Mstěticích nám pomáhal jako třetí klubový rozhodčí Zdenda Nitsche a hned bylo znát, že jsme tři. Byla to prima pomoc.

Co čeká rozhodčího po dohrání posledního hráče?
Dneska s Radkou Važanskou za zády už je to libovka. Radka vede scoring zónu, takže neexistují nejasné nebo nepodepsané score karty. No ale každopádně po ProAmu a prvním kole vyrážíme udělat doznačení a vyrobit piny na další kolo. Někdy ještě vznikne dodatek místních pravidel. Pak už jenom podepsání a vyvěšení oficiální výsledkové listiny, eventuelně vyhlášení výsledků společně se zástupcem Výboru PGAC.



Turnaj skončí, ale pro rozhodčího ještě ne. Co se musí ještě všechno udělat?
Rozloučit se a poděkovat všem z klubu a dát si s nimi konečně po třech až čtyřech dnech pořádného zátahu kafe... Jenže pak přijde další práce doma. Vyhodnotit statistiky a dlouhodobou soutěž Fischer zabere například den až dva, protože nemáme zatím žádný software, který by tuhle práci usnadnil. A to už většinou běží souběžně příprava na další turnaj.

Jak vypadá hodinový rozvrh turnajového dne?
Největší zátěž nese neděle, kdy se hraje kolo profesionálů a turnaj amatérů. Například ve Mstěticích, kde startovala skoro stovka profesionálů a k devadesáti amatérům, jsme připravovali hřiště v pátek od deseti do deseti, v sobotu jsme byli na hřišti od šesti do deseti a v neděli od půl šesté do jedenácti. V pondělí už to byla krása. Začali jsme v osm a končili v šest. Vystřídali jsme vedro s deštěm a silným větrem, nechybělo vůbec nic. Pak vás rozesměje, když vás čerstvě usychajícího míjí na hřišti hráč, který vstával v devět, nezmoknul, nevymrznul, hraje na sluníčku, svoje má za čtyři a půl hodiny za sebou a pronese: "Teda Michale, chtěl bych se mít jako ty, jen si sedíš na sluníčku v bugyně..." Ale nás to s Jiřím baví. Hrozně. Chceme prostě dělat ty nejlepší turnaje pro profíky, protože si to zaslouží. A o tom to je.